Olomoucký deník: čtvrtek 27.srpna 2009

LINDA LEŠIKAROVÁ

Bujabéza: U hraní lidovek jsme už zůstali

Olomoucká kapela Bujabéza má za sebou teprve necelý rok existence. Na festivalu Zahrada však dokázala oslovit pořadatele i diváky.

/Olomouc/ Nadějná olomoucká kapela Bujabéza, která měla svůj úplně první koncert teprve letos v lednu, má nakročeno k úspěchu. Šestice mladých lidí diváky zaujala například na festivalu Zahrada, kde kapela soutěžila o diváckou cenu Krtka pro nejlepší amatérskou skupinu. O svých plánech i začátcích hovoří zpěvák a klávesista Bujabézy Jan Sítař a akordeonista Vít Zaoral.

Jak to všechno vlastně začalo?

Kapela dříve, než byla kapelou, začala jako instrumentální duo někdy v březnu roku 2007. Asi rok jsme hráli jen ve dvou - klavír a akordeon. Zhruba po roce jsme přibrali bicí a pak už to šlo rychle. Teď je nás šest a v podstatě ještě to není ani rok, co jsme kompletní.

Ve svém repertoáru máte moravské lidovky a čerpáte převážně ze sbírky Františka Sušila, který sbíral lidový folklor. Proč jste si vybrali právě lidovky?

Moravské lidovky svým charakterem, harmonií a melodií znějí tak trochu východněji než ty české. A proč je vůbec hrajeme? Napadlo nás to, když jsme já s Víťou odjeli loni v létě do Irska. Tam jsme hráli měsíc na ulici převážně české a moravské lidové písně a při tom nás napadlo založit větší seskupení i se zpěvem a hrát lidovky. Chtěli jsme s kapelou pro začátek vyzkoušet pár písní a pak se uvidí. No a u lidovek už zůstalo. Člověk si sedne nad Sušila, chvíli listuje, až najde písničku, která ho zaujme. Potom stačí jen z těch třiceti slok vybrat ty důležité, podávat se na melodii, popřípadě ji trochu modifikovat nebo složit úplně jinou, a jde se zkoušet.

V červenci jste na festivalu Zahrada v Náměšti na Hané bojovali o Krtka. To byla, tuším, vaše první podobná soutěž.

Účast na Zahradě nás těší, protože jsme si ji zasloužili a hlavně protože jsme se kvalifikovali s demosnímkem, který jsme nahráli zhruba po třech měsících existence kapely. Když jsme potom ještě prošli konkurzem do užšího kola, byli jsme opravdu rádi. Získali jsme osmé místo. Co víc si může začínající kapela přát? Předběhli jsme dvanáct kapel z celé republiky a to je přece velký úspěch. Na podzim se chystáme nahrát néco většího. Nebude to ještě asi regulérní CD, spíš jen pět šest písniček. Doufáme ale, že díky tomu si taky na pár akcích zahrajeme a na Zahradu se budeme určitě snažit dostat... a nejen to. Krtek je příští rok náš!

Na Olomoucku si celkem rychle získáváte fanoušky i známé jméno -koncertů jste sice zatím moc neměli, přesto, kde se vám zatím hrálo nejlépe?

Vzhledem k tomu, že počet našich vystoupení by se dal zatím spočítat na prstech jedné ruky, není jednoduché hodnotit. Moc jsme si například užili všechna tři vystoupení v rámci Zahrady - koncert v Lipníku, soutěž o Krtky i sobotní recitál. Byl tam výborný zvuk, vstřícný a pohotový zvukař a hlavně skvělé publikum. Jinak opravdu zatím moc nemáme s čím porovnávat. 

A jak na vás reaguje publikum, máte už nějaké odezvy fanoušků na vaši tvorbu?

Co se týče publika, známe zatím jen to festivalové z letních akcí. A taky naše známé a kamarády, kteří na nás přišli v Olomouci na naše koncerty. Těšíme se, že až budeme jednou někde vystupovat, přijdou na nás lidé neznámí, prostě proto, že půjdou na koncert Bujabézy. 

I letos v létě jste opět vyjeli do Irska, inspiroval vás trochu i irský hudebník Glen Hansard, který pouličního muzikanta ztvárnil ve filmu Once?

Film jsme oba viděli, ale Hansard nás neinspiroval. Spíš nás trošku vystrašilo to, jak mu na začátku filmu ukradli vydělané peníze přímo na ulici. Hraní v ulicích ale nakonec bylo úžasné - oba jsme měli akordeony a zpívali. Lidem se naše písničky líbily. Často nám své sympatie vyjádřili vhozením nějakého toho eura do futrálu a taky jsme poznali spoustu našich krajanů, kteří v Irsku žijí už dlouho... Kdo by se v cizině nezastavil u muzikantů, kteří zpívají v jeho rodné řeči?

Jaká byla vaše hudební cesta?

V Irsku jsme byli dvakrát a vždycky to bylo skvělé. Irové totiž milují muziku. Na ulici jsme hráli převážně písničky od Čechomoru a j iné naše lidovky. To byla pro Iry docela exotika a zajistilo nám to i celkem dobrý výdělek. Také jsme dostali nabídku hrát na místním festivalu, v cirkuse, hráli jsme v tradičním irském pubu, dokonce jsme i s jedním mladým skladatelem natočili jednu jeho písničku.

Poznali jste i přírodu, nebo jen městské ulice?

Dostali jsme se na pár dní do hor a k moři. Irská příroda je nádherná, je to skutečně zelený ostrov. Díky hraní jsme taky poznali spoustu lidí, což nám zajistilo poměrně pestrou náplň volného času: byli jsme na různých akcích, na party u moře, kde jsme jako hudebníci byli náležitě oceněni přísunem jídla a pití.

Co jste si z Irska přivezli - kromě suvenýrů?

Kromě nezbytných mušlí od moře a plechovek piva Guinness taky rozbitý fotoaparát. Ten jsme nedopatřením vytřepali z futrálu spolu s pískem od moře z okna z druhého patra. Také jsme získali nějaký ten honorář, který se nám hodil na cestu k Bajkalu, kam jsme vyráželi tři dny po návratu do Cech. Spoustu skvělých zážitků a nových kontaktů. Po naší první cestě jsme však hlavně zjistili, že lidová hudba lidi baví... O pár měsíců později vznikla Bujabéza.

Kde vás lidé mohou slyšet po prázdninách?

Bohužel jsme teď museli z časových důvodů odříct dva koncerty. Ale před chvílí mi volal organizátor akce „Postavte školu v Africe", takže nejbližší vystoupení budeme mít v olomouckém U-klubu 3. října v 19 hodin. Po letní pauze bude muset trochu zabrat, abychom byli ve formě.


Rozhovor je ke stažení ZDE

<< Zpět